Přátelé, kamarádi, tady jste měli bejt, tohle jste měli vidět, a dobře vám tak, že jste tam nikdo nepřišli! Patrně nejlepší koncert Filtru, ale navíc spojený s naprosto fantastickou atmosférou, kterou zařídili spolukapelníci a osazenstvo (bývalých) zaměstnanců Mladé fronty, jež se přišlo pobavit s dobrou naší grafičkou Markétou Grohovou, oslavující vystoupení z téže fronty.

Příjemný klub Carpe Diem Marka Brodského na Flóře, vlastně stálá pražská scéna Abiďasu (parádních benáteckých cikánů a žižkovského Hasoně), velmi dobrý zvuk, pivo, fernety... Ale k hudbě!

Večer jsme zahájili a do velké míry nastavili, humór se nám přirozeně vedl a považte, chyb bylo jak šafránu, kdeže máku! Ajfr neskutečný, setlist pádící bojovně vpřed. Sice jsme se skoro neslyšeli, a tak jeden na druhého svádíme, kdo to zpíval tak falešně, ale což. Cikáni nás chválili, a to prosím hladí asi nejvíc, protože kdo z hudebníků může být kompetentnější.

Hráli jsme vcelku vyvážený set písní takřka výhradně postbordeauxovských (ze starších jen Diskotéku a Domácí potřeby) a čtyři novinky (už zažitou Na povel, jen jednou kdysi hranou Za dveřmi pes, Na dece u lesa, Prokopa Diviše a Jémine). Za poznámku jednoznačně stojí Pihy, které Petr uvedl jako píseň traumatickou, kterou sám nedokáže zazpívat, načež Filip předvedl Pihy tak neuvěřitelně plačtivě, že to bylo skutečné podívadlo. Večer jsme uvedli „přídavkem“ Vše je, jak má být, aby se pak diváci nemuseli namáhat. Jenže diváci se namáhali a výslovně si vyžádali opět tento přídavek... A byl to fakt hustoles!

Po nás hráli Abiďas, benátecká reinkarnace Jamiroquaie s Hasoňovými „filtrovskými“ texty, což už byla jednoznačně našlápnutá pařba, s dlouhým a kulturně výživným vstupem Davida Nesnídala, který prošel svoji sérii „žánrových“ písní (swing, blues, zasmuš, pozit...) a zase večer obohatil další náladou a polohou. Abiďas se potom k němu přidali a znělo to dokonale. Pak zase zahráli sami a v úplném finiši se vrátili již notně podroušení Filtři a s Abiďasem za zády (na jejich přání) zahráli znovu a společně Dobrej song. Pekelná smůla, že jsme tento večer nenahráli, to by byla pecka.

Kdesi po půlnoci pak ještě dva Abiďasové jamovali a PJN s Johanou Doubravovou do toho improvizovali text, rapované skandování, které by se dalo nazvat podle nejčetnějšího slovního spojení „Výprodej knih“.

Tak dnes byla hudba opravdová radost a opravdová zábava. Nedivte se, až vás příště budeme zvát na tutéž sestavu a totéž místo – funguje to!