Tentokrát jsme očekávali velikou porobu. Proč to? Jednak v televizi hrála Plzeň s Barcelónou a hlavně proto, že jsme hráli na severu, v Klášterci nad Ohří, v rámci týdenního festivalu amatérského divadla Klášterecké divadelní žně. A severní linie, ta pro nás vždycky dopadla zle: Ústí 2005, Chomutov 2007 i Děčín 2011. Jenže Klášterec je už trochu na severozápadě (čili Aš a Plzeň), říkali jsme si v naději... A nakonec to bylo tak nějak napůl. Naše Svázaná byla naprosto standardní, žádná chyba, žádný propad, ale zároveň nevybočovala ani směrem nahoru. Co se dá pochválit nad standard, byl Tomášův start a celý Fílův Édouard, který byl opět v hovadské ráži. Velmi nevídaný byl potlesk na otevřené scéně po všech třech retrech... Klášterecké publikum se ale nenechalo vodit za nos, první půlku se nudilo, v druhé jsme ho dostali. A to nám také řekli v následné besedě.

V besedě jsme se také dozvěděli, že jsme byli „divoká karta“ z Děčína – normálně totiž Klášterec vybírá z programu Hronova. A jak řekl otec festivalu Jan Milota: „Na začátku jsem si říkal: to bude průser... Ale pak se mi to všechno propojilo a ohromně se mi to líbilo!“ A to tak, že nám dvě hodné divačky honem běžely po konci koupit jako dárek sýr Gervais!... Nebyla to hodnotící diskuse, ale přátelská beseda, kde jsme s publikem žertovali a laškovali – omílal se hodně Děčín a jeho kritika, kterou místní nechápali (zejména totiž chválili míru stylizace, jeden divák říkal, že na Hronově chybí právě takovéto divadlo). Kdosi se zeptal, co se nám dnes nepovedlo. Jenže dnes se nám povedlo (byť ne ohromujícně) všechno – a tak Tomáš po pravdě pravil: „Zadřel jsem si třísku...“

V diváckém hlasování jsme se dostali na „hezké čtvrté místo“ ze čtyř dosavadních inscenací... Půlka nám dala za jedna, třetina za dvě, jen dvě čtyřky a žádná pětka...