Oslavný víkend se díkybohu v neděli završil podobně pozitivně jako v sobotu. Žádné divadlo není stejné a dvě tak blízké „premiéry“ tuplem stejné být nemohou. Byli jsme klidnější, důraznější, nenechali jsme věci spadnout. Ovšem byli jsme i méně drsní, víc jsme z toho dělali srandu (to je postřeh těch, kdo to viděli znovu, ale i náš pocit). Méně jsme se pletli, ale bezchybní jsme nebyli. Celkovýd ojem je ten, že sobota byla nervózně těkavá, chybnější, ale vlastně soustředěnější na temnou atmosféru. Neděle byla uvolněná, podali jsme lepší výkon, ale v oné uvolněnosti a větší komičnosti se ztratila plánovaná temnotina.

Jiné bylo svým způsobem vše – už jsme měli ozkoušeno a věděli jsme, jak se bude kde co dít i ve vztahu k publiku, a proto vše opravdu plynulo snáze. Je dobře, že internetová Česká televize nás točila až dnes – ba, a tomu jsme rádi, že máme takový večírek natočený. Televizi jsme mnohem více vzali do hry v úvodních předkecech a v tombole, která byla dnes větší (hlavní včerejší cena, Karlsonova hlava, se nám vrátila, tak jsme ji dražili znovu – dražilo se ale i jeho tělo a ruka, tělo jsme pak našli položené u květináče a zase si ho vzali domů...; dražilo se i zlaté koště z Elitní utopie – vzpomínka na pankáče, kteří nám v Řepicích roztrhali vlajku EU a zlatým mopem vytírali hajzly – a koupací čepice, kterou měl coby pleš Pohádkový dědeček Fíla v Nejúspěšnější hře všech dob).

Přítomnost kamery a fakt živého přenosu náš výkon také změnil (a náhodou zlepšil), Zitina pokračující choroba byla v horší fázi, ale tím, že to bylo dnes naposled, se do toho neskutečně opřela. Liho Blues už nezahajovalo večer z cédéčka, ale živě, díky „Krvik Totr Revivalu“, který představoval Petr Filip a kterého jsme pak bezostyšně vykopli a nechali si od něj (na oko samozřejmě) zaplatit lístek. A protože nemohl Honza Físcha, po letech nás popatřil další letitý kamarád a souspřízněnec, Ríša Tůma (vždy byl poblíž Pidivadla a jednou svítil Návrat z proutí). Všechno bylo zkrátka podivuhodně příjemné retro, bez stopy patetičnosti a pohledu zpět, udělali jsme dobře, že šlo o nové představení (ač ponejvíc vyškrábnuté ze starých kusů).

Neděle byla oproti očekáváním a také rezervacím solidně naplněná, přišlo mnohem víc lidí než včera. A hlavně mezi nimi byly retropostavy krvického života, doslova se tu reinkarnovala Divadílna, aniž bychom to tak nějak plánovali, Pavla Drtinová, Bogdan Cieślar a Anička Kučerková, dokonce František Čachotský (hlas v Návratu z proutí) a Klára Hanušová (Die Happyend). Společně jsme pak poseděli v Pivnici pod Petřínem (vozík na nás čekal ve sněhu venku) a bylo to podivuhodné setkání, které snad načne novou éru lepších vztahů přerušených před pár lety.