Tahle pracovní sobota jak za starých dobrých patrně překonala krvický rekord – pracovali jsme 12,5 hodiny v kuse na třech divadelních projektech a jednom hudebním...

V devět ráno jsme ve Vokovicích u Novotných oživovali mrtvé Štěňátko, které bude ke konci září těsně před Hamminým odchodem na mateřskou uvedeno na dlouhou dobu naposledy.

Potom Petr s Tomem dolaďovali scénář prosincového vystoupení (zatím bez názvu), načež se všichni (už bez Hammy) v poledne přesunuli na Jugošpárty ke Koutům a absolvovali první čtenou onoho připravovaného exkluzivního večírku ke 20 letům Krvik Totr.

Tohle je vlastně první zmínka o této akci, a tak trochu šířeji: Během dvou prosincových večerů (8. a 9. prosince, přesně na naše slavné výročí, a opět na Kampě) zahrajeme představení věnované našemu ukrutnému výročí. Idea se rodí dva roky, scénář od letošního pozdního jara (vlastně jsme na to hupli hned po premiéře Štěnátka). Zdaleka nepůjde o nějaký „best of“, rovnou jsme si řekli i to, že se vyhneme úspěšnému kabaretnímu představení Produkt. Týden co týden se Petr s Tomášem scházeli, třídili staré texty, napsali pár nových (první písničky od roku 2007 a první scénky dokonce od roku 2006!), pak přepisovali vybrané staré kusy. První čtená sloužila k orientaci, co to vlastně máme v rukou – a je jasné, že se ještě bude kutat. Ale každopádně se můžete těšit na plnohodnotné naše představení převážně naplněné věcmi, které víceméně nemůžete znát. Víc teď asi prozradit nemůžeme, snad jen to, že sestava je stejná jako u Štěňátka, jen mateřskou Hammu Jedinou Novotnou nahradí čerstvě odmateřená Sonia Koutová, což znamená zejména návrat skvělých divadelních klavírních písní.

Po čtené jsme vypustili i Zitu a šli k Topolům na pracovní oběd – u něj jsme vymýšleli, co proboha zahrajeme o příštím víkendu na Žoldově svatbě... V rukávu nemáme ale vůbec nic. Nakonec jsme vysypali rozumný kompromis tří krátkých scének obalených písněmi Filtru. Scénky jsme pak ještě mezi sousty začali tahat z našich prejtů – a byla to dost legrace, protože Tři mušketýry jsme nehráli plných pět let a mezi tím o ně ani nezavadili... Ale rozhodli jsme se to risknout. Pomohl nám v tom náhodou se objevivší drahně letitý blízký přítel Koumák, který nám na chytrém telefonu hlídal text... Zkouška pokračovala i s Koumákem znovu na Jugošpárty, a když jsme ukončili někdy v pět v šest divadelní fázi, Petr s Filipem zase přejeli do Vokovic a až do půl desáté dřeli Filtr.

Fujtajksl, to je tedy koníček!