Krvik Totr zase pro jednou zfúzovali s populárně naučnou skupinou Filtr společně se vydali na svatbu Žoldy a Jany posléze Žmolíkových, našich letitých kamarádů. Zažili jsme úplně osudový den a je dobré to trochu rozebrat.

Oslava se odehrávala na Blaníku – tedy tam, kde jsme v roce 1989 v rámci školního výletu zahájili velikánské kamarádství nás tří, Petra, Tomáše a Filipa, které trvá dodnes a navíc nese plody v podobě všelikých uměleckých projektů. Bylo víc než symbolické předvést ukázku z obou uskupení právě tady, s vyhlídkou na slavnou horu, ve které to všechno chrápe, ale která nás tehdy při funění vzhůru vyprovokovala k založení naší staré party. Snad jsme je tam dnes trochu probrali.

Navíc – Žolda nás viděl poprvé v Mnichovicích na ukrutné ujetosti Krvik Totr „obětem tour“, pár týdnů po 11. září. Nu a přesně před deseti lety nás (tehdy Krviky, Filtru tehdy teklo mlíko po bradě, alůe personálně se to nemění) pozval na svůj festival v Křížově, což je zase jen na druhou stranu Blaníku. Čili odmítnout Žoldovo přání, abychom jim zahráli na veselce, by byla pitomost a my jsme hrozně rádi přijeli, zahráli (a dali si řízek a šunku a Kácov).

Původně jsme vymysleli ech oldschoolový set, kde se střídaly písně Filtru a scénky Krvik Totr – ty jsme připravili tři a vytáhli jsme je po neskutečných pěti letech. Jenže za našimi zády se začala připravovat zábavovka Patex (proč herdek takové názvy u podobných uskupení? Na Koutově svatbě I. to byl Elmex...), a tak jsme spontánně a vida podmínky zvolili jinak: Nejprve odehráli Krvici své tři kusy. Vcelku v pohodě jsme dali Rozcvičku, až na to, že zrcadlově obráceně, což Tomášovi došlo v půlce a Petrovi vůbec... Potom jsme jako doplnění předešlých rozbalovaných darů a předčítaných přání novomanželům přednesli Sílu okamžiku (Tomášovi se mimořádně vydařil její finiš) a vše jsme završili ne tak špatnými Třemi mušketýry, na to, že jsme je opravdu vytáhli z pětiletého závalu. Dokonce se nám líbili, ale hrát už je zas nikdy nebudem, leda zas na nějaké kamarádské svatbě. Svatební publikum bylo každopádně blahosklonné a užili jsme si veliké ovace.

Filtr pak měl samozřejmě snazší a elektrifikovanější cestu. Zahráli jsme pár písní staršího data osvědčeného kalibru, pěkně jsme personalizovali Babí léto II. na Janu a Žoldu (který na ni čeká čeká čeká...) a Jana si pak vyprosila Jsem sám („zahrajte takovou tu, jak jde městem“). Rozjařeni včerejškem jsme i tady oslňovali nevídaným spontánním vtipem a lidi, to byl řev, jak se nám tleskalo! To nám zas vlilo novou krev do žil! Asi vážně máme smysl a lidi to asi vážně baví. Prosím řekněte to EMI!