Vidět nejsme, ale aspoň v Divadelním ústavu by měli zbystřit. Přestala nás bavit neschopnost urvat si pro sebe čas a dohodli jsme se na úplně úchylné věci: že v létě vyrazíme na tvůrčí soustředění sami dva (míněni otcové zakladatelé Petr a Tomáš) do Paříže a napíšeme tam konečně ničím nerušeni hru.

Abychom tam nejeli s prázdnou a de facto nerozepsáni, stanovili jsme na čtvrt roku krutý režim každotýdenních psacích setkání – vznikl tak příjemný formát takzvaných Rozpisků, kdy jsme bezstarostně něco bez přípravy vyvrhli. Nějak jsme ale dospěli a i tyhle blbosti jsme vždy dotáhli tak, že valná většina by se dala hned uvést (mít tak čas). Kromě těchto deseti scének jsme také koncipovali samotnou hru.

Na Výhledově jsme nesáhli přesně rok. Na květnové svatbě našeho drahněletého spolusouputníka Pavůla se nám stalo, že jsme to celé spláchli a začali nanovo. Z Výhledově jsme vzali pár motivů a nálad, záhy ale bylo jasné, že vzniká úplně jiná hra (a že Výhledově klidně přijde na řadu výhledově). Montovali jsme koncept, který jsme dokončili těsně před odjezdem do Paříže – to byl náš cíl, mít ideově hotovo předem.

V Paříži jsme už společně byli před 18 lety (a ostatně i právě s Pavůlem) a napsali tam tehdy vcelku převratnou Tichou domácnost a Azora v RERu. Až na stejně ujetý humor jsou to ale úplně jiné výtvory a jiní lidé, ty dvě dvojice. O nové hře zatím neradno moc mluviti. Klíčové je, že jsme devět dnů skutečně jen psali (a skoro nespali), v pronajatém bytě, ale hlavně v parcích a kavárnách a Paříž kolem nás byla jen příjemnou vzpruhou (do tématu nám nevstoupila a víceméně jsme o ní nevěděli – až z fotek nám to pomalu dochází, že jsme tam byli). Hru jsme napsali celou, cestou na letiště jsme připsali název – Špína. Víc o tom mluviti nelze, čeká nás po delší pauze (neb jsme odjeli naprosto fyzicky i tvůrčně vyčerpáni a vyprázdněni) revize a všechna ta protivná dotahování.

Klíčová informace i pro nás dva je ale jasná: ani po de facto pětileté pauze se nám nepřihodil osud Voskovce & Wericha po válce, kdy už jim to nešlo. Jde nám to, jsme trochu jinde než dřív, ale píše nám to skvěle, máme nápady a nic neskončilo.