Je to nepříjemně mrzuté: máme se rádi, rádi bychom se často viděli, spolu psali a hráli, ale všední provoz nám v tom brání a už jen statistika je proti nám: za rok a půl jsme se viděli krz tvorbu přesně desetkrát. Fantasticky jsme sice načrtli novou hru, jež už má pracovně-oficiální název Výhledově, ale to je tak všechno. A půl roku už leží ladem.

Přerušilo ji spontánní psaní "autorského čtiva" Zelingerovo zoto, které jsme uvedli jedinkrát "na venku" a jež bychom rádi zopákli pořádně v Praze, ale od onoho "comebackového" září nula od nuly pošla. Je evidentní, že (dlouhodobě vyčerpávající) fáze našich rodin nám teď prostě nic víc nedovolí.

Neklesejme nicméně na mysli – jediný, kdo by si mohl tyto řádky přečíst, jsou naši generační souputníci, a ti jsou na tom nemlich stejně. Výhledově, za rok, dva či dvacet tři se navrátíme!